1.5 Přehled této knihy

Tato kniha probíhá ve čtyřech širších výzkumných projektech: pozorování chování, kladení otázek, provádění experimentů a vytváření masové spolupráce. Každý z těchto přístupů vyžaduje odlišný vztah mezi výzkumníky a účastníky a každý nám umožňuje naučit se různým věcem. To znamená, že když se zeptáme lidských otázek, můžeme se naučit věci, které bychom se nemohli naučit jen sledováním chování. Stejně tak, kdybychom prováděli experimenty, mohli bychom se naučit věci, které nebyly možné pouze sledováním chování a kladením otázek. Konečně, pokud spolupracujeme s účastníky, můžeme se naučit věci, které bychom se nemohli naučit tím, že je budeme pozorovat, klást jim otázky nebo je zapsat do experimentů. Tyto čtyři přístupy byly v nějaké podobě použity před 50 lety a jsem přesvědčen, že všechny budou v nějaké podobě stále používány již 50 let. Po věnování jedné kapitoly každému přístupu, včetně etických otázek vznesených tímto přístupem, věnuji celou kapitolu etice. Jak je uvedeno v předmluvě, ponechám si hlavní text kapitol co nejčistší a každá kapitola uzavře sekci nazvanou "Co přečíst dál", která obsahuje důležité bibliografické informace a ukazatele na podrobnější materiál.

Při pohledu dopředu budeme v kapitole 2 ("Pozorování chování") popsat, co a jak se mohou výzkumní pracovníci učit z pozorování chování lidí. Zejména se zaměřím na velké zdroje dat vytvořené společnostmi a vládami. Odchyluje-li se od podrobností o jakémkoli konkrétním zdroji, popíšu 10 společných rysů velkých zdrojů dat a jak tyto schopnosti výzkumných pracovníků využívají tyto zdroje dat pro výzkum. Dále uvedu tři strategie výzkumu, které lze využít k úspěšnému učení z velkých zdrojů dat.

V kapitole 3 ("Otázky") začnu ukazovat, co se mohou výzkumní pracovníci naučit tím, že se přesouvají z předešlých velkých dat. Zejména ukážeme, že když se lidé ptají na otázky lidí, mohou se vědci naučit věci, které se nemohou snadno naučit jen sledováním chování. Abychom mohli organizovat příležitosti vytvořené v digitálním věku, přezkoumám tradiční celkový rámec chyby průzkumu. Poté ukážeme, jak digitální věk umožňuje nové přístupy jak k odběru vzorků, tak k rozhovoru. Nakonec budu popisovat dvě strategie pro kombinaci údajů průzkumu a velkých datových zdrojů.

V kapitole 4 ("Pokusy o provádění experimentů") začnu ukazovat, co se mohou výzkumní pracovníci naučit, když se přesouvají mimo pozorování chování a kladou otázky dotazování. Zejména ukážu, jak randomizované kontrolované experimenty - kdy výzkumník zasáhne ve světě velmi specificky - umožňují výzkumným pracovníkům seznámit se s kauzálními vztahy. Porovnám ty druhy experimentů, které bychom mohli v minulosti dělat s druhy, které můžeme udělat nyní. Za tímto účelem budu popisovat kompromisy, které se účastní hlavních strategií pro provádění digitálních experimentů. Nakonec skončím s některými návrhovými radami o tom, jak můžete využít sílu digitálních experimentů a popíšu některé povinnosti, které přicházejí s touto mocí.

V kapitole 5 ("Vytvoření hromadné spolupráce") ukážu, jak mohou výzkumníci vytvářet masovou spolupráci - jako je davová a občanská věda - za účelem společenského výzkumu. Popisováním úspěšných projektů masové spolupráce a poskytnutím několika klíčových organizačních principů doufám, že vás přesvědčíme o dvou věcech: zaprvé, že masová spolupráce může být využita pro společenský výzkum a za druhé, že výzkumní pracovníci, kteří používají masovou spolupráci, budou schopni vyřešit problémy, které se dříve zdály nemožné.

V kapitole 6 ("Etika") tvrdím, že vědci rychle rostou nad účastníky a že se tyto schopnosti mění rychleji než naše normy, pravidla a zákony. Tato kombinace rostoucí síly a nedostatečné shody ohledně toho, jak by měla být tato síla používána, zanechává ve špatné situaci významné výzkumníky. Abych řešil tento problém, tvrdím, že výzkumní pracovníci by měli přijmout přístup založený na principech . To znamená, že výzkumní pracovníci by měli zhodnotit svůj výzkum prostřednictvím stávajících pravidel - které budu dodržovat, a prostřednictvím obecnějších etických zásad. Popíšu čtyři zavedené principy a dva etické rámce, které mohou pomoci při rozhodování výzkumných pracovníků. Nakonec vám vysvětlím některé specifické etické výzvy, které očekávám od výzkumných pracovníků v budoucnu, a nabídnu praktické tipy pro práci v oblasti s nevyrovnanou etikou.

Konečně, v kapitole 7 ("Budoucnost"), přezkoumám témata, která procházejí knihou, a pak je použijte k spekulování o tématech, která budou v budoucnu důležitá.

Sociální výzkum v digitálním věku bude kombinovat to, co jsme v minulosti udělali s velmi odlišnými schopnostmi budoucnosti. Společenský výzkum tak bude utvářet jak sociální vědci, tak vědci v oblasti dat. Každá skupina má něco, co přispěje, a každý má něco, co se má učit.